Němci ve správě města Jihlavy

Tvorba jihlavské místní správy na vyhraněném území[2] byla v  kontextu postupně zanikajícího feudálního výrobního procesu. Proměnou procházela i monarchie, a tak zaniká absolutistická monarchie a vystřídá jiný konstituční zřízení. Postupně jsou dány podmínky pro vznik samosprávy. V souvislosti s nimi hovoříme o zrušení poddanství a ozrušení roboty.[3] Feudální výrobní způsob byl koncipován na zásadních principech, mezi nimiž v našem článku popišme tento: veškerá veřejná moc byla soustředěna do rukou feudála, kterému feudum patřilo. Vlastník půdy měl kompetence jako úředník správy města a zastával i v jurisdikci.[4] Skutečná samospráva města předpokládala existenci základních práv a svobod[5], ale týkalo se to měst královských[6], kam patřily města věnná a horní. Výsadní postavení měla města královská s politickými právy, kde se objevovaly prvky samosprávy. Královská města jako např. Jihlava byly městy s politickými právy, a tak byly vyjmuty ze zemského práva. Výše uvedená města byla přímo podřízena panovníkovi. Města mohla řešit spory sama vyjma hrdelních zločinů[7].

Jihlava jako město královské měla své vlastní jihlavské právo. Byla městem, jež mělo samosprávné prvky již v počátcích své existence. Viz. níže bude pojednáno.

V čele města stál rychtář jako zástupce panovník. V mnohých městech po nějaké době byl rychtář pod mocí města a zodpovídal městu za své činy. Před rychtářem vedl město sbor urburéřů[8]. Po vládě urburéřů převedl na svoji osobu veškerou moc rychtář jako nejvyšší postava městské správy, ale pod dohledem panovníka. Rychtář spolupracoval s místní jurisdikcí (městským soudem a horním soudem[9]). Pilířem městské správy byla městská rada (samosprávný prvek královských měst[10]). Rada města byla rekrutována z řad privilegovaných patricijských jihlavských rodů. Mezi členy patřili kmeti, přísežní, konšelé. Samosprávný orgán byl jmenován panovníkem, ale většinou panovníka zastoupil podkomoří. V tomto případě podkomoří měl v kompetenci i jmenovat novou městskou radu, ale na základě podkladu odstupující městské rady[11]. Krátký historický exkurz a níže bychom chtěli probrat otázky německého potenciálu na jihlavském úřadě, a to přímo v centru dění.

Počátek moderní správy

Počátek našeho badatelského záměru by měl započít rokem 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, a začala se tvořit nová moderní jihlavská správa. Bylo nutné uvést veškeré náležitosti v činnost, a tak bylo vydáno 1849 tzv. Stadionovo obecní zřízení. Výše uvedený dokument ustanovil, že královská města i krajská města budou opatřena vlastním statutem[12].

Obecní zastupitelstvo města Jihlavy neusilovalo o vlastní statut, a tudíž platily právní předpisy stejné jako pro ostatní obce ležící v celém tehdejším jihlavském kraji. Zvláštností Jihlavanů je, že se neucházeli o zvláštní statut, i když měli šanci po vyhlášení obecního zákona z  roku 1859[13]. Patrně vedení města očekávalos strany státu završení legislativy. Dočkali se a hned po uzákonění říšského zákona z roku 1862, a to dne 5. března, kdy bylo uvedeno v platnost, to co Jihlavané chtěli. Výše zmiňovaný zákon přesně stanovil zásadní ustanovení, což bylo spojeno s úpravou obecných záležitostí.

Po zvážení všech okolností Jihlavané podali návrh, a to prostřednictvím člena obecní rady města Jihlavy, a to dne 26. 3. 1862. V připraveném návrhu byla uvedena skutečnost, že Jihlava je třetím největším městem zemí Čech, Moravy, Slezska. A právě z výše uvedených důvodů by mělo mít město právo na vlastní statut. Možná neméně důležitý fakt byt ten, že ve městě v té době žilo zhruba 20 000 obyvatel.

Ve výše sledované době na radnici působil pan starosta dr. Jakub Sitka, který předložil svůj návrh, jak by měl být koncipován statut. Na schůzi dne 10. září 1862 o návrhu bylo jednáno, až poté, když ukončili řízení spojené ohledně daňových možností města. Bylo nutné připravit především dostatek finančních prostředků za účelem krytí nákladů spojených se statutární působností. Po předložení veškerých nutných dokumentů, které umožnily Jihlavě stát se městem se zvláštním statutem. Muselo město pokrýt náklady, jež byly spojeny se zvláštním statutem. Po těchto procedurách mohl moravský sněm schválit dne 26. 10. 1862 jihlavský obecní statut.

Potvrzení statutu se Jihlavě dostalo až císařskou sankcí ze dne 26. 10. 1864. Výše uvedený dokument byl uveden v zemském zákoníku ze dne 18. 11. 1864[14] jako zákon č. 52/1864. Statut platil až po obecných volbách, a to po schválení a přísaze nového starosty P. A. Leopolda z Loewenthalu. Po přísaze samotného starosty museli přísahat i ostatní radní. Poté došlo ke schválení a následovala přísaha. Veškeré výše zmiňované okolnosti průběhu přijetí statutu proběhly dne 21. 6. 1865.

Od června roku 1865 byla Jihlava jako královské horní město i se svými předměstími, samostatným politickým i správním okresem. Politický okres byl podřízen zemskému výboru a zemskému úřadu. Obecní výbor (Gemeindeausschuss) byl složen z třiceti členů a patnácti náhradníků. Obecní rada jako orgán správy města se skládal ze starosty a pěti radních.

Vývoj událostí spojených se statutem

Městský statut jihlavský doznával během vývoje řady změn. První v řadě vývojových reforem byla systémová změna složení magistrátu. Proběhla v roce 1874. Počet členů obecního výboru byl nízký. K obratu došlo již v roce 1872, kdy byl navýšen počet členů obecního výboru z nově existujících třiceti na pozdejších 45 členů. Obecní výbor nezměnil pouze počet členské základny, ale i svůj název. Obecní výbor nesl již zmiňované jméno Gemeideausschuss, a poté byl název změněn na Stadtverdeten Collegium – sbor městských zástupců.[15]

Obecnímu výboru byla přiznána možnost práva nakládat s obecním jměním, až do hodnoty 500 zlatých. Obecní výbor měl tuto pravomoc bez souhlasu zemského výboru, aniž by musel po odejmutí peněz sankci. Nutno podotknout, že byl také zvýšen počet členů obecní rady z původních pěti na sedm. Navýšení počtu členů mělo za význam i rozšíření dispozičního práva obecné rady nakládat s financemi obce do výše 100 zlatých[16].

Veškeré uvedené změny po delších průtazích byly schváleny moravským zemským sněmem. Září 1874 bylo započato s některými kroky ovlivňujícími přímo zákon sám, jež byl potvrzen císařskou sankcí dne 24. 11. 1874. Byl opublikován v zemském zákoníku č. 64[17]. Císařská sankce i se změněným statutem platila s menšími obměnami do roku 1928. Z obecního zákona vyplývala dvojí působnost obcí, a to samostatná a přenesená. Samostatná působnost je taková, v níž obec nemusí zohledňovat říšské zemské zákony, ale musí sama volně stanovit nařízení, opatření, činnosti ve prospěch obce. Veškeré kompetence obce jsou provedeny a opatřeny ve prospěch obce samé. Přenesená působnost obce byla vymezena, stanovena obecními zákony v mezích zákonů zemských.[18]

Obec obstarávala záležitosti politických úřadů. Bylo by záhodno přesně charakterizovat s ohledem na souvislosti se samostatnou působností, která obstarává politicky sbor městských zástupců obecní radou. Přenesená působnost platí v kontextu starosta s obecní radou. S náhledem na situaci v jihlavské městské správě popišme ustanovení § 59[19] statutu, v němž je poznamenáno, že byli vyloučeni dvorní, státní, zemští úředníci i sluhové v aktivní službě, duchovní všech konfesí, veřejní učitelé. Jakákoliv obměna statutu znamenala oprávnění ke stanovení vybírání obecních přirážek k přímým spotřebním daním.

Definitivní prolomení reformního snažení magistrátu bylo započato v kontextu slučování obcí, máme na mysli, kdy došlo ke spojení Jihlavy a Dřevěných Mlýnů. Propojení Jihlavy s  obcí Dřevěné Mlýny krystalizovalo. Systém slučování probíhal již předtím, ale stále ještě úředníci neměli připravenou vhodnou strategii ke spojení obcí. Předchozí optimalizace obcí byla zavedena na základě obecního zákona, ze 17. 3. 1849[20]. Spojování obcí naráželo na domovské právo či domovskou příslušnost, což bylo definováno jako právní institut, který byl určen jako příslušnost k určité obci. Představoval právo na nerušený pobyt v obci. Výše uvedený právní institut vznikl v českých zemích, a to v souvislosti se zavedením obecní samosprávy v roce 1849. Výše uvedený input působil od roku 1849 po celou první republiku a byl zrušen až v roce 1948, a to po komunistickém puči.

Sloučení mělo být chápáno tak, že Dřevěné Mlýny budou vnímány jako vedlejší obec, a tudíž by měla být optimalizována pod větší právnický subjekt. K optimalizaci mohlo dojít pouze prostřednictvím zřízení vlastního jihlavského statutu z roku 1864. Dlouhou dobu bylo probíráno slučování, až obecní výbor dřevěnomlýnský se usnesl dne 12. 1. 1910 společně s jihlavským obecním výborem na optimalizaci, a tak byla podána žádost o sloučení k moravskému místodržícímu a k zemskému výboru dne 12. 5. 1910. Dne 4. 3.1912 zasedal zemský výbor. Žádost byla zamítnuta, poněvadž sloučení Jihlavy s Dřevěnými Mlýny odporovalo ustanovení jihlavskému obecnímu statutu. Důvodem ukončení snah o sloučení byl fakt, že Jihlava tvořila se svými předměstími katastrální území se samostatnými obcemi.

Jihlava chtěla situaci vyřešit, a tudíž byl svolán sbor městských zástupců v sezení 23. 4. 1912, aby mohlo být ustanovení §1 statutu patřičně pozměněno. K tomuto byl vypracován přípis dne 31. 5. 1912 místodržícím. Zemský výbor vypracoval osnovu zákona o slučování obcí a předložil jej moravskému zemskému sněmu 10. 2. 1914. Zákon nebyl projednán. 28. 2. 1914 byl sněm odročen a již se nikdy nesešel. Z tohoto důvodu výše uvedená záležitost nebyla nikdy probrána a dokončena.

Jihlava byla většinově obsazena německou populací, a tak i samostatnost ČSR jako by se tohoto města ani netkla. Nutno podotknout, že laxní přístup měli především místní němečtí představitelé, kteří se chovali jako by k žádným změnám nedošlo. V této souvislosti bychom měli předestřít, jak hovořily statistické údaje známé z roku 1910 (31.12.1910).

Celkový počet obyvatel: 25914 Český obcovací jazyk: 5210 Německý obcovací jazyk: 20525 Maďaři: 189

Židé se nevymezili k obcovacímu jazyku německému.

Přesné vymezení počtu obyvatel hlásící se k německé národnosti není znám, protože občané Jihlavy se raději přihlašovali pouze k německé obcovací řeči. Při sčítání řada obyvatel zaškrtla obě varianty, ale komisaři většinou škrtli češtinu a ponechali pouze německý jazyk.

Po skončení I. světové války byla obnovena samostatnost českých zemí. Veškeré skutečnosti po obnově Evropy měly nemalý vliv na změnu poměrů i v samotném městě Jihlava. Městská správa doznala obměny až ke dni 5. 12. 1918. Do tohoto data úřadovalo staré německé zastupitelstvo, které se sešlo 5. 12. 1918, kdy byla uskutečněna poslední plenární schůze. Poté bylo rozpuštěno německé zastupitelstvo a byl dosazen do vedení města vládní komisař dr. Fr. Hovůrka. Vykonával funkci komisaře okresního úřadu v Jihlavě. Ve funkci zůstal až do dne 30. 1. 1920. Ve funkci byl vystřídán vládním komisařem Dominikem Korábem, jenž pracoval jako vrchní finanční rada okresního finančního ředitelství v Jihlavě. Úřad vedl až do právoplatných obecných voleb. Uskutečnily se dne 9.5.1921, byly právoplatné s tímto výsledkem:

Obecné volby: 9.5. 1921 Němci Češi Židé
Starostou byl zvolen německý pravicový politik

Otmar Oberrenner

22 mandátů 19 mandátů 1 mandát
 

Magistrátní vedení bylo tvořeno prvním náměstkem – odborným učitelem Josefem Výborným, který byl českým realistou. Druhý náměstek byl Adolf Chromý, německý sociální demokrat.

V tomto volebním období nastaly tři správy města. Bylo vydáno vládní nařízení 1. 12. 1921 č. 438 Sb. z. a n., vybírání a vymáhání přímých daní a auton. přirážek. Statutární města jako Jihlava přenesly pravomoci z městských berních úřadů na statutární berní úřady. Byl zrušen samostatný berní úřad, a tak byl zřízen vedle městské účtárny městský úřad pro obecní dávky. Město od roku 1920 za působení vládního komisaře zestátnilo policejní služby. Důvodem těchto transakcí bylo to, že byl v městské pokladně nedostatek finančních prostředků. Vzrůst města a potažmo jeho zvětšování či rozmnožování mělo vyšší požadavky na bezpečnost města. Náklady na policii rostly a znovu se rozšířily po neblahých událostech v červnu 1920 – 1921[21].

Přesnější sčítání obyvatel proběhlo v roce 1921, kdy sčítací operáty byly přesnější v tom, že obyvatelé uváděli svou národní příslušnost, nepopisovali obcovací jazyk.

Celkový počet obyvatel: 25634 Česká národnost:  11581 Německá národnost: 12877 Ostatní národy: 1176  
(Židé -488)

Poměr české populace a německé populace se vyrovnával především změněnou situací ve státě, ale i s ohledem na možnosti ve městě. Pokud se občan nehlásil k německé populaci, měl ztížené podmínky pro svou práci, pracovní postavení i povýšení. Obrat nastal již záhy po sjednocení ČSR.

Poté byla zahájena činnost prvního voleného městského zastupitelstva, které se usneslo, že se bude jednat dne 15. 6. 1921 o zestátnění policie v Jihlavě. Samospráva Jihlavy nechtěla ztratit policii, která představovala nejdůležitější samosprávnou agendu města. Instituce vykonávala své pravomoci svými samosprávnými orgány, a tak dne 21. 6. 1921 bylo tlumočeno usnesení zemské správě, že rok1922 byl rokem zestátnění policie. Městu Jihlava byly ponechány pouze kompetence státně-policejní agendy. Obor působnosti politické správy I. instance ve věcech správy policejní byly prodlouženy v oblastech bezpečnostní policie – dopravní, mravnostní, čelední. Výše jmenované agendy zůstaly městu. Městu se neulevilo, protože policejní složky i ve zmenšené podobě představovaly ¾ miliardy Kč. Na schůzi bylo projednáno i nesloučení Jihlavy a Dřevěných mlýnů. V této době byla svěřena moc do rukou vládního komisaře Výborného. Výše jmenovaný úředník a poradní orgán se pustili do náročné práce zlepšení města Jihlavy. Dne 26. 2. 1924 schválili investiční program na úpravu ulic, stavbu domu pro zaměstnance, na veřejné osvětlení Dřevěných Mlýnů. Prostřednictvím těchto investičních návrhů mohla Jihlava obdržet půjčku 4,5 milionu Kč.

Výše zmiňované sloučení Jihlavy měla i jinou důležitou funkci, a to tu, že Jihlava s převážnou částí německé populace byla spojena s Dřevěnými Mlýny, které byly národnostně lépe postaveny, protože zde převažuje české populace. Bylo tedy nutné v rámci nově se konstitujícího státu řešit tuto záležitost jako nejožehavější. Český národnostní potenciál měl být touto událostí částečně srovnán. Jednání probíhala stále, ale celá situace byla vyřešena, až na základě zákona č. 406/1922 Sb., o slučování a rozlučování obcí, což bylo ustanoveno ministerskou radou dne 25.10.1923, kdy bylo povoleno sloučení obou obcí.

K již uvedeným souvislostem vedoucím ke sloučení Jihlavy a Dřevěných Mlýnů musela zemská politická správa v Brně rozpustit výměrem ze dne 12. 11. 1923 obě zastupitelstva, a poté vzniklo nové zastupitelstvo, v němž byl jmenován první náměstek Josef Výborný vládním komisařem. Úřad zastával až do právoplatných nových voleb 1. 12. 1925. Volby proběhly 22. 3. 1925.

Volby 22. 3. 1925

Politické strany Počet oprávněných voličů Obvod města Jihlavy po sloučení s Dřevěnými Mlýny Platné hlasy Neplatné hlasy
  19244 18301 18301 158
Čs. strany     9463  
Němec. strany     6683  
komunisté     1786  

 

Národnost počet Mandátů
Češi 22 22
Němci 16 16
Politické strany    
komunisté 4 4

Výsledky voleb začaly pomalu nahrávat i v původně německé Jihlavě české populaci. V politické struktuře získaly převahu české strany, a nejvíce hovoříme o komunistické straně. Ve vedení města stanul JUDr. Rudolf Veverka jako čs. sociální demokrat, prvním náměstkem byl poslední německý starosta Otmar Oberrenner, druhým náměstkem byl František Poláček jako ředitel čs. hospodářské školy. V tomto období vláda zasáhla radikálně do osudů města, ve znění župního zákona ze dne 30. 10. 1928 č. 174/1928, v němž bylo uvedeno vládní nařízení, že v zemi České a Moravskoslezské určují obvody a sídla okresních úřadů města se zvláštním statutem, obecně platným obecním zřízením.   Jihlava dne 1. 12. 1928 pozbyla zvláštní statut, a tudíž přestala být politickým úřadem první instance, tuto výsadu měla 64 let. Městská rada i městské zastupitelstvo se snažily situaci zabránit, dokonce měl být zrušen i magistrát. Zastupitelé se bránili a chtěli podnikat příslušné kroky, jak u vlády, tak i u jednotlivců v poslaneckém klubu přesto marně. Jihlava byla zbavena starých práv, nikoli povinností a práce. Roku 1925 bylo požádáno o zestátnění celé politické služby. K zestátnění policie došlo až po intervencích za starosty dr. Veverky dne 18. 12. 1929. Bezpečnostní služba dne 31. 12. 1929 byla převzata státním policejním komisařstvím.

Obecní volby 1.12.1929  
Národnost Počet
Češi 24
Němci 17
Politické strany

Komunisté 1

Roku 1932 rezignoval JUDr. Rudolf Veverka na funkci starosty ze zdravotních důvodů, a tak byl zvolen starostou Viktor Kousal.

Struktura předkládaného oddílu nás přímo vybízí k základní otázce, a to, jaká mohla být místní správa v Jihlavě v době Protektorátu Čechy a Morava? Hledejme souvislosti v přímém poměru ve vztahu německé většiny k původně menšinové populaci Čechů v Jihlavě v době  před vznikem první republiky a po nástupu Hitlera k moci. Nutno si otázku výše uvedenou zodpovědět? Pokud analyzujeme veškeré segmenty ovlivňující dobu Protektorátu Čechy a Morava na území Iglau, měli bychom podchytit klíčové pohlaváry jihlavské protektorátní struktury správy, kteří se podíleli na vývoji celoříšského systému. Pakliže zachytíme výše uvedené složky, jež nám umožní představit si místní systematizaci v celoříšském projektu. V závěru bychom měli věnovat dostatek času zachycení vývoje životních eskapád zásadních osobností protektorátní správy v Jihlavě. Musíme prostřednictvím předložených skutečností jihlavské správy pochopit tehdejší funkční systém centrální správy, kdy byla správa přesně rozdělena na říšskou a autonomní správu. Již v období druhé republiky docházelo ke změnám ve správě, a tak de facto protektorát pouze dokončil úsilí lídrů druhé republiky.

Mgr. Petra Havlíčková

____________

[1] Mgr. Petra Havlíčková, doktorandka na Katedře dějin státu a práva, Právnická fakulta, Brno.

[2] Tzv. Na Německém ostrohu uprostřed Čech a Moravy. Viz.: PISKOVÁ, Renata. a kol. Jihlava.dějiny moravských měst. Praha:Lidové noviny, 2009,s. 655.

[3] Patent 7. 9. 1848

[4] HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2. vydání. Praha: Lidové noviny, 2007, s.47

[5] VOJÁČEK, L. – SCHELLE, K., České právní dějiny do roku 1945. 1. vydání. Praha: KEY Publishish, 2007, s. 40-41. Srov.: HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2. vydání. Praha: Lidové noviny, 2007, s. 206 – 209. Srov.: SCHELLE, K. a kol., Dějiny české správy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 22-23.

[6] SCHELLE, K. a kol. Dějiny české veřejné správy. Plzeň, Aleš Čeněk, 2009, s. 22-23. Srov.: HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2. vydání. Praha: Lidové noviny, 2007, s. 207 – 209. Srov.: VOJÁČEK, L. – SCHELLE, K. České právní dějiny do roku 1945.1. vydání. Praha: KEY Publishing, 2007, s. 40 – 41.

[7] JAROŠ, Z. – KŘESADLO, K., Jihlavské radnice. Kulturně historická studie.1. vydání. Jihlava: ETIS Jihlava, 1994, s. 1.

[8]Urburéři byli nejbohatší osobnosti tehdejší Jihlavy, jež zastávali také funkci mincmistrů. Sbor urburéřů byl odvozen od urbury, což byla panovníkova neopominutelná část podílu z ražby mincí. Viz: JAROŠ, Z. – KŘESADLO, K., Jihlavská radnice. Kulturně historická studie.1. vydání. Jihlava: ETIS Jihlava, 1994, s. 1.

[9] PISKOVÁ, R. a kol., Jihlava. Dějiny moravských měst. Praha: Lidové noviny, 2009, s. 97 – 105. Srov. JAROŠ, Z. – KŘESADLO, K., Jihlavská radnice. Kulturně historická studie. 1. vydání. Jihlava: ETIS Jihlava, 1994, s. 1.

[10] HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2. vydání. Praha: Lidové noviny, 2007, s. 206.

[11] JAROŠ, zdeněk. – KŘESADLO, Karel. Jihlava. Kulturně historický průvodce městem. Jihlava: Městský úřad, 1996, 26s.

[12] Císařský patent č.170/1849 ř.z., první právní vymezení samosprávy na rakouském území. Viz.: http://uiridictum.peciva/cz/w/Obec.

[14]BRADÁČ, B. a kol. Jihlava. Město a okolí. Národopisná propagace Československa. Jihlava: 1933.

[15] Tamtéž, s. 11

[16] KŘESADLO, Karel. Jihlava 1233 – 1983.1.vyd. Jihlava: Městský národní výbor, 1983, 193s.

[17] Zákon č.64/1874 ř.z., obecního statutu města Jihlavy ze dne 24.11.1874, ve znění pozdějších nařízení, In:ASPI /právní informační systém/. Wolters Kluwer ČR /cit. 5.3.2015./

[18] ADAMOVÁ, Karolina., SOUKUP, Ladislav. Pramena k dějinám práva v českých zemích. 2.upr. vyd. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk, 2010.362S.ISBN 978-80-7380-271-4.s.300

[19]

[20] Tamtéž, s.300

[21] Zemská správa po mnohých stížnostech zrušila podzimní volby a vyhlásila nový termín voleb na 26. 9. 1920. Národnostní nevraživost vrcholila. Na obou stranách byly výpady, které byly doprovázené bojem přímo na ulicích. Viz: PISKOVÁ, Renata. Jihlava. Dějiny moravských měst. Praha: Lidové noviny, 2009, s. 521.

Zdroje:

  • ADAMOVÁ, Karolina., SOUKUP, Ladislav. Pramena k dějinám práva v českých zemích. 2.upr. vyd. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství Aleš Čeněk, 2010,362S.ISBN 978-80-7380-271-4.
  • BRADÁČ, B. a kol. Jihlava. Město a okolí. Národopisná propagace Československa. Jihlava: 1933, 233s.
  • HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2. vydání. Praha: Lidové noviny, 2007, 570s. ISBN 978-80-7106-906-5.
  • KŘESADLO, Karel. Jihlava 1233 – 1983.1.vyd. Jihlava: Městský národní výbor, 1983, 193s.
  • PISKOVÁ, Renata. Jihlava. Dějiny moravských měst. Praha: Lidové noviny, 2009,877s.ISBN 978-80-7106-551-7.
  • VOJÁČEK, L. – SCHELLE, K., České právní dějiny do roku 1945. 1. vydání. Praha: KEY Publishish, 2007, s. 40-41. Srov.: HLEDÍKOVÁ, Z. – JANÁK, J. – DOBEŠ, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. 2. vydání. Praha: Lidové noviny, 2007, s. 206 – 209.
  • SCHELLE, K. a kol., Dějiny české správy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, 314 s. ISBN 978-80-7380-203-5.
  • JAROŠ, Z. – KŘESADLO, K., Jihlavské radnice. Kulturně historická studie.1. vyd. Jihlava: ETIS Jihlava, 1994, 181s.
  • Zákon č.64/1874 ř.z., obecního statutu města Jihlavy ze dne 24.11.1874, ve znění pozdějších nařízení, In:ASPI /právní informační systém/. Wolters Kluwer ČR /cit. 5.3.2015./
  • Patent 7.9. 1848
Posted in ostatní obory.