Regulační poplatky ve zdravotnictví

S účinností od 1. ledna 2014 byla zrušena na základě nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/11 ze dne 20. 6. 2013 povinnost hradit regulační poplatek za poskytování lůžkové péče ve výši 100 Kč podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. prosince 2013. Článek pojednává o  povinnosti hradit regulační poplatky za zdravotní služby v České republice a o její změně v návaznosti na novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen zákon č. 48/1997 Sb.). Autorka článku přináší stručnou rekapitulaci toho, co se změnilo a jaké změny čekají občany České republiky v oblasti regulačních poplatků od 1. ledna roku 2015.

Klíčová slova: Regulační poplatek, poplatek, zdravotní péče, veřejné zdravotní pojištění, hrazená a nehrazená zdravotní služba

Před několika lety byla odstartována reforma zdravotnictví zavedením regulačních poplatků. Regulační poplatek je poplatkem stanovený zákonem č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotní pojištění. Jedná se tedy o právním předpisem pevně stanovenou částku vyjádřenou v penězích, kterou je pojištěnec, případně jeho zákonný zástupce, povinen v zákonem stanovených případech poskytovateli zdravotních služeb uhradit.[1] Účelem regulačního poplatku, jak samotný název naznačuje, je regulovat, usměrňovat chování aktérů ve zdravotnictví, a to především pojištěnců. Cílem regulačního poplatku je zamezit nadužívaní zdravotních služeb neúčelnou návštěvností poskytovatelů zdravotních služeb[2] a neúčelného předepisování a výdeje léčivých přípravků, a tím prostředků plynoucích z veřejného zdravotního pojištění. Nejedná se o regulační poplatek za poskytnutou zdravotní službu[3], ale o regulační poplatek za návštěvu poskytovatele zdravotních služeb (dále také ,,poplatek,“ ,,předmětná platba“ nebo ,,platba“).

Předmětná platba je nazývaná ,,poplatkem,“ ačkoliv v právní terminologii se poplatkem rozumí povinnost fyzické nebo právnické osoby jej uhradit v souvislosti s činností orgánů veřejné moci[4] při výkonu veřejné moci v jejím zájmu (poplatek správní, soudní, místní, aj.). Ustanovení článku 11 Listiny základních práv a svobod stanoví, že daně a poplatky lze ukládat pouze na základě zákona, přičemž určujícím znakem daní a poplatků je to, že plynou do veřejných rozpočtů. Regulační poplatek není takovou platbou, jedná se o platbu u poskytovatele zdravotních služeb, který je soukromým subjektem. Tyto soukromé subjekty poskytují zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění na základě smluvního vztahu se zdravotní pojišťovnou (vyjma těch subjektů, které nemají uzavřený smluvní vztah). Uvedená platba není ve shora uvedeném smyslu poplatkem. Poplatek v tomto smyslu obstojí pouze pokud na poskytování zdravotních služeb v rámci veřejného zdravotního pojištění bude nahlíženo jako na službu ve veřejném zájmu, tedy jako na činnost v odpovědnosti státu, byť její provádění zajišťují soukromé subjekty. Přitom je třeba poukázat na to, že zdravotní pojišťovny mají prvky veřejnoprávního subjektu.

Předmětná platba je příjmem poskytovatele zdravotních služeb, který není orgánem veřejné moci, a ani na něho nebyla přenesena žádná pravomoc státu při zajišťovaní jeho funkcí nebo zajišťování zdrojů v souvislosti s vybíráním regulačních poplatků, nelze o ní hovořit jako o poplatku ve smyslu veřejného práva. Ústavní soud označil regulační poplatek za platbu pacienta poskytovateli zdravotních služeb sui generis podle principu do ut facies, kdy protistrana má vykonat nějakou službu.[5]

Jak bylo výše zmíněno, zákonem č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterým se měnil zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byly zavedeny regulační poplatky ust. § 16a a limity regulačních poplatků a doplatků na léčiva nebo potraviny pro zvláštní účely  ust. § 16b, s účinností od 1. 1. 2008. Zákonem č. 270/2008 Sb. a zákonem č. 59/2009 Sb. byla některá ustanovení zákona č. 48/1997 Sb. (dále jen „zákon“) změněna a doplněna, stejně tak dalšími novelami zákona, které budou zmíněny v textu.

Ustanovení § 16a zákona ukládá pojištěnci, anebo za něj jeho zákonnému zástupci, povinnost v souvislosti s poskytováním hrazených služeb hradit poskytovateli[6], kterým byly poskytnuty zdravotní služby, regulační poplatek ve výši, která se odvíjí od formy poskytované zdravotní péče, tj. ve výši 30 Kč za zdravotní péči poskytnutou formou ambulantní péče a specializované ambulantní péče, ve výši 90 Kč za pohotovostní službu, a k  31.12. 2013 ve výši 100 Kč za každý den poskytnuté lůžkové péče, a charakteru poskytnuté služby. Pojištěnec je povinen uhradit regulační poplatek ve výši 30 Kč za každou návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření[7]. Klinické vyšetření začíná pohovorem lékaře s pacientem za účelem zjištění vývoje jeho zdravotních potíží, následuje posouzení průběhu onemocnění, stanovení a vysvětlení diagnostického a léčebného postupu, zajištění dalších potřebných vyšetření, případně předepsání léčivých přípravků a provedením administrativních činností souvisejících s vyšetřením (výkonem). Základními úkony fyzikálního vyšetření jsou pohled, pohmat, poslech a poklep. Klinické vyšetření jiných odborností nemusí tyto výkony zahrnovat, naopak, bude zahrnovat specifické vyšetřovací metody daného oboru. Klinickým vyšetřením je i vyšetření pojištěnce spojené s vystavením návrhu na komplexní nebo příspěvkovou lázeňskou péči nebo předoperační vyšetření pojištěnce u poskytovatele zdravotních služeb v oboru všeobecného praktického lékařství, praktického lékařství pro děti a dorost, gynekologie a porodnictví, nebo za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb v oboru zubní lékařství[8], dále u klinického psychologa a klinického logopeda[9], za recept, na jehož základě došlo k výdeji prvního z balení předepsaných hrazených léčivých. Pakliže pojištěnec absolvuje více návštěv u různých poskytovatelů zdravotních služeb, kdy při každé návštěvě je provedeno klinické vyšetření, je povinen uhradit za každou návštěvu poplatek ve výši 30 Kč. Také při poskytování jednodenní péče na lůžku a před plánovaným výkonem při provedení klinického vyšetření je pojištěnec povinen uhradit poplatek ve výši 30 Kč.

 Pojištěnec je povinen uhradit regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití pohotovostní služby lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubního lékařství (dále jen ,,pohotovostní služba“) v pracovní době od 17 do 7 hodin a v sobotu,  neděli a ve svátek, za předpokladu, že tato doba není pravidelnou ordinační dobou poskytovatele zajišťující pohotovostní službu. Regulační poplatek ve výši 90 Kč se hradí jen v případě, že nedojde k následnému přijetí pojištěnce do lůžkové péče. Na druhou stranu se hradí i v případě, že je pohotovostní služba poskytována u pacienta na jeho výzvu. Regulační poplatek ve výši 90 Kč hradí pacient za pohotovostní službu pouze jedenkrát v rámci jednoho poskytovatele zdravotních služeb a není rozhodující, zda mu bude poskytnuto jedno nebo více klinických vyšetření.

Ke dni 31.12.2013 byl pojištěnec povinen zaplatit regulační poplatek ve výši 100 Kč za každý den (při hospitalizaci trvající více dní se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování lůžkové péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den), ve kterém mu byla poskytována lůžková péče včetně lázeňské léčebně rehabilitační péče.  U lůžkové péče nejde ani tak o regulační poplatek, ale spíše o příspěvek na pobyt u poskytovatele lůžkové péče. Ovšem otázkou je, zda poskytovatel zdravotních služeb je subjektem, který primárně poskytuje ubytovací služby. Mám za to, že ubytovací služby nejsou hlavní činností poskytovatelů zdravotních služeb. Na jedné straně se sice jedná o službu související a spojenou s poskytováním zdravotních služeb, bez níž by nebylo možné explicitně zdravotní službu lůžkové péče poskytnout, na druhou stranu obsahově naplňuje znaky ubytování (poskytnutí přístřešku druhým, ať už zdarma nebo za poskytnutou platbu). Přesto dle mého názoru u lůžkové péče se nemůže jednat o regulační poplatek ve smyslu tohoto zákona, ale spíše o příspěvek na pobyt u poskytovatele lůžkové péče. Dále o této problematice bude pojednáno v článku v souvislosti s jedním z nálezů Ústavního soudu.

Rok 2014 tak začal podstatnou změnu v systému veřejného zdravotního pojištění. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/11 ze dne 20. 6. 2013 se s účinností od 1. 1. 2014 ruší povinnost hradit regulační poplatek za poskytování lůžkové péče včetně lůžkové lázeňské léčebně rehabilitační péče ve výši 100 Kč podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. f) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. prosince 2013. Posledním dnem, kdy měl poskytovatel lůžkové péče povinnost vybrat regulační poplatek byl den 31.12. 2013. Povinnost hradit ostatní regulační poplatky podle ustanovení § 16a odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění ve výši 30 Kč a 90 Kč zůstává nedotčena a povinností poskytovatelů je i nadále ode dne 1. 1. 2014 tyto regulační poplatky od pojištěnců vybírat. Co se týká regulačního poplatku ve výši 90 Kč za využití pohotovostní služby a následného přijetí do lůžkové péče, kdy pojištěnec tento regulační poplatek nehradil, zůstává tato povinnost taktéž nezměněna. Pojištěnec, který navštíví pohotovostní službu a následně bude přijat do lůžkové péče, nemá zákonem stanovenou povinnost k úhradě regulačního poplatku, tudíž nehradí žádný regulační poplatek.

V ustanovení § 16a odst. 2 až 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění jsou stanoveny případy, kdy se regulační poplatky nehradí, jedná se o pojištěnce umístěné v dětských domovech, školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, při ochranném léčení nařízeném soudem, při léčení infekčního onemocnění, při nařízené izolaci nebo při nařízených karanténních opatřeních k zajištění ochrany veřejného zdraví.[10] Regulační poplatek nehradí pojištěnci, kteří se prokáží rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem v hmotné nouzi.[11] Pojištěnec musí prokázat, že pobírá dávky v hmotné nouzi dokladem vydaným pověřeným obecním úřadem, který nesmí být starší 30 dnů. Dávkami v systému hmotné nouzi jsou příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Regulační poplatek také nehradí pojištěnci při preventivní prohlídce, dispenzární péči, při hemodialýze, při laboratorním nebo diagnostickém vyšetření, při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně.

Poskytovatel zdravotních služeb má povinnost regulační poplatek vybrat v zákonem stanovených lhůtách. Ihned, v případě, že jde o uhrazení regulačního poplatku a o uhrazení doplatku za vydání částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely poskytovatelem lékárenské péče. Ihned, nebo podle dohody s poskytovatelem zdravotních služeb v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Nejdéle do 8 kalendářních dnů po propuštění z lůžkové péče nebo k poslednímu dni každého kalendářního měsíce v případě, že pojištěnec je umístěn u poskytovatele zdravotních služeb poskytující formu lůžkové péče po dobu delší než 30 dní. Zákon také stanovil, že regulační poplatek je příjmem poskytovatele zdravotních služeb, který regulační poplatek vybral (dle starší a zaužívané terminologie – lékař, lékárna, nemocnice), a poskytovatel zdravotních služeb je povinen  použít vybrané regulační poplatky na úhradu nákladů spojených s provozem zdravotnického zařízení a jeho modernizací.  Vybrané regulační poplatky podléhají zdanění a je o nich vedena evidence.

Regulační poplatek hradí pojištěnec, který je účasten veřejného zdravotního pojištění, nebo za něj zákonný zástupce při poskytování zákonem stanovené zdravotní péče v případě, že se jedná o zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Regulační poplatek též hradí pacienti, kteří čerpají zdravotní péči na území České republiky, ačkoli jsou pojištěnci jiného členského státu EU nebo státu, se kterým je uzavřena dvoustranná smlouva. A v neposlední řadě regulační poplatek hradí cizinci, kterým je poskytována zdravotní péče hrazená na základě rezortní mezinárodní smlouvy ze státního rozpočtu.

Vydání dokladu pojištěnci o úhradě regulačního poplatku není povinností poskytovatelů zdravotních služeb. Pokud si však pojištěnec doklad vyžádá, je poskytovatel povinen doklad vydat a zaznamenat tuto skutečnost do zdravotnické dokumentace. Zákonem jsou také dány náležitosti dokladu, kterými jsou: číslo pojištěnce, výše regulačního poplatku, otisk razítka poskytovatele zdravotních služeb a podpis osoby, která regulační poplatek vybrala, resp. přijala. V případě poskytovatele lékárenské péče je podstatnou náležitosti dokladu i  uvedení názvu léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výše doplatku, který se započítává do limitu. Povinností poskytovatele zdravotních služeb je sdělovat zdravotním pojišťovnám v rámci vyúčtování poskytnuté zdravotní péče za příslušný kalendářní měsíc, nebo kalendářní čtvrtletí, informace o vybraných regulačních poplatcích v následujícím rozsahu: číslo pojištěnce, den a výši zaplaceného poplatku. Tuto povinnost má i poskytovatel lékárenské péče, kdy spolu s vyúčtováním za příslušné období sdělí zdravotním pojišťovnám tyto informace: číslo pojištěnce, výši regulačního poplatku, den vydání plně nebo částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výše doplatku, který se započítává do limitu. Poskytovatel zdravotních služeb, jak již bylo řečeno, je povinen regulační poplatek od pojištěnce nebo zákonného zástupce vybrat. V případě soustavného nebo opakovaného porušení této zákonem stanovené povinnosti je zdravotní pojišťovna oprávněna uložit pokutu do výše 50.000,- Kč, kterou může udělit i opakovaně. Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy zdravotní pojišťovna zjistila porušení nebo nesplnění povinnosti, nejdéle však do 3 let, kdy k porušení nebo nesplnění povinnosti došlo. Pokuta je příjmem zdravotní pojišťovny. Počet a celkovou částku vybraných regulačních poplatků lze zkontrolovat podle vykazování jednotlivých kódů zdravotním pojišťovnám, kdy poskytovatel uvádí příslušný kód současně s provedením výkonů, např. kód 09543 regulační poplatek za návštěvu – poplatek uhrazen, kód 09547 regulační poplatek – pojištěnec od úhrady poplatku osvobozen. Kontrolu provádí i finanční úřad, viz výše (zdanění regulačních poplatků). V neposlední řadě sám pojištěnec je ze zákona oprávněn provést kontrolu osobního účtu, který vede zdravotní pojišťovna, u níž je pojištěn. Zdravotní pojišťovna je povinna na žádost pojištěnce bezplatně a bez zbytečného odkladu poskytnout jedenkrát ročně formou výpisu z osobního účtu údaje o zdravotní péči uhrazené v období posledních 12 měsíců včetně zaplacených regulačních poplatků a doplatků z částečně hrazené léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely.

Pokud celková částka uhrazená pojištěncem nebo za něj jeho zákonným zástupcem za regulační poplatky podle § 16a odst. 1 písm. a) až d) a za doplatky za předepsané ze zdravotního pojištění částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, vydané na území České republiky, překročí v kalendářním roce limit ve výši 5 000 Kč, u dětí mladších 18 let, včetně kalendářního roku, ve kterém dovršily 18. rok věku, a u pojištěnců starších 65 let, včetně kalendářního roku, ve kterém dovršili 65. rok věku, ve výši 2 500 Kč, je zdravotní pojišťovna povinna uhradit pojištěnci nebo jeho zákonnému zástupci částku, o kterou je tento limit překročen. Do limitu se započítávají doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání pouze ve výši vypočtené podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely, jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání. To neplatí, pokud předepisující lékař na receptu vyznačil, že předepsaný léčivý přípravek nelze nahradit. V takovém případě se do limitu započítává doplatek v plné výši. Do limitu se nezapočítávají doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely obsahující léčivé látky určené k podpůrné nebo doplňkové léčbě. Jde-li o léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely předepsané na recept pojištěncům starším 65 let, včetně dne, ve kterém dovršili 65. rok věku. Seznam léčivých látek určených k podpůrné nebo doplňkové léčbě stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

Zdravotní pojišťovna je povinna uhradit pojištěnci nebo jeho zákonnému zástupci částku, o kterou překračuje součet regulačních poplatků a doplatků započitatelných do limitu, oznámených poskytovateli zdravotní pojišťovně do 60 kalendářních dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí, ve kterém byl limit překročen. Částku, která v kalendářním čtvrtletí nepřesáhla 50 Kč, uhradí zdravotní pojišťovna do 60 kalendářních dnů po uplynutí posledního kalendářního čtvrtletí v kalendářním roce.

Při změně zdravotní pojišťovny v průběhu kalendářního roku je zdravotní pojišťovna, u které byl pojištěnec pojištěn, povinna oznámit nové zdravotní pojišťovně pojištěnce skutečnosti rozhodné pro výpočet částky, o kterou překračuje součet regulačních poplatků a doplatků započitatelných do limitu. Částku uhradí pojištěnci nebo jeho zákonnému zástupci zdravotní pojišťovna, u které je pojištěnec pojištěn k poslednímu dni kalendářního roku, ve kterém byl limit překročen. Zdravotní pojišťovna uvedená ve větě druhé oznámí zdravotním pojišťovnám, u kterých byl pojištěnec v kalendářním roce pojištěn, celkovou částku, o kterou byl limit tohoto pojištěnce překročen, jakož i poměrnou částku vypočtenou podle doby pojištění připadající na pojišťovnu, které je částka oznamována. Zdravotní pojišťovny jsou povinny částku na ně připadající uhradit zdravotní pojišťovně uvedené do 30 dnů ode dne doručení oznámení o výši této částky.

Jak je výše uvedeno, zákonem č. 270/2008 Sb., kterým se změnil zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, s účinností od 1. 8. 2008 a to takto: podmínky pro vybírání regulačních poplatků, kdy se osvobozují zákonní zástupci od placení regulačních poplatků za pobyt narozeného dítěte ode dne porodu do dne prvního propuštění ze zdravotnického zařízení; regulační poplatky za pobyt zákonného zástupce zůstávají v platnosti; osvobozují se od placení všech regulačních poplatků pojištěnci umístění k výkonu ústavní výchovy v domovech pro osoby se zdravotním postižením; regulační poplatky se neplatí při umístění pojištěnce bez jeho souhlasu do ústavní péče z důvodů stanovených zvláštním zákonem, vysloví-li souhlas s tímto umístěním a držením pojištěnce v ústavní péči soud; dárci orgánů pro transplantace se osvobozují od placení regulačních poplatků, které se bezprostředně vztahují k tomuto dárcovství; zavádí se pokuta do výše 50 000 Kč za neoprávněné vybírání regulačních poplatků lékaři a zdravotnickými zařízeními, s tím, že opakované udělení pokuty je důvodem pro ukončení smluvního vztahu.

Od 1. 4. 2009 nabyla účinnosti další novela téhož zákona, podle které děti do 18 let neplatí regulační poplatek ve výši 30 Kč za návštěvu u lékaře, pokud je provedeno klinické vyšetření. Osvobození se netýká klinického psychologa a logopeda. Je-li tedy při návštěvě klinického psychologa nebo logopeda provedeno klinické vyšetření, regulační poplatek ve výši 30 Kč je i po 1. 4. 2009 pojištěnci hrazen. Takto nastavená výše regulačních poplatků byla účinná do 31.11.2012. Novelou zákona č. 298/2011 Sb., kterou se měnil zákon o veřejném zdravotním pojištění, s účinností od 1.12.2012 došlo ke změně výše regulačního poplatku za pobyt ve zdravotnickém zařízení z částky 60 Kč na částku 100 Kč za den hospitalizace[12], a dále změna 30 Kč za položku na receptu za 30 Kč za recept. Za vydání každého, z veřejného zdravotního pojištění plně nebo částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely předepsaného receptu, bez ohledu na počet předepsaných balení[13]. Pokud pojištěnec za vydání léčivého přípravků nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely předepsaného na receptu platí doplatek, je součet doplatků za všechna balení léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely jednoho druhu snížen o zaplacený poplatek nebo jeho část, a to tak, aby částka zaplacená pojištěncem za doplatek a poplatek činila nejméně výši 30 Kč.

V rámci novely zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění předložilo ministerstvo zdravotnictví  vládě návrh na úpravu regulačních poplatků za hospitalizaci v lůžkových zařízeních. Vláda tento návrh schválila na zasedání vlády dne 6. 11. 2013.

Návrhem na zrušení regulačního poplatku za poskytování lůžkové péče se Ústavní soud zabýval již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (č. 251/2008 Sb.; N 91/49 SbNU 273), a to v rámci ústavní konformity systému regulačních poplatků ve zdravotnictví jako celku. Návrh na zrušení regulačního poplatku ve výši 60 Kč za den hospitalizace tehdy zamítl. Změna právní úpravy, k níž došlo po rozhodnutí ve věci sp. zn. Pl. ÚS 1/08 a která navýšila poplatek z původních 60 Kč na nynějších 100 Kč za den hospitalizace, vedlo Ústavní soud k znovuotevření otázky ústavní souladnosti daného ustanovení. Ostatně právě v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 Ústavní soud konstatoval, že „… k posouzení otázek souvisejících se sociálními právy nepřistupuje staticky, ale s mimořádným důrazem na to, jaký je stav v době jeho rozhodování“. Současně ve vztahu k oblasti sociálních práv připomněl, že v intencích nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/02 ze dne 11. 6. 2003 (N 87/30 SbNU 309; 198/2003 Sb.) důvodem, pro který „Ústavní soud může překonat vlastní judikaturu, je změna sociálních a ekonomických poměrů v zemi nebo změna v jejich struktuře anebo změna kulturních představ společnosti. Další možností je změna či posun právního prostředí tvořeného právními normami nižší právní síly než ústavní zákony, které v souhrnu ovlivňují nahlížení ústavních principů a zásad, aniž by z nich ovšem vybočovaly, a především neomezují princip demokratické státnosti (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Další možností pro změnu judikatury Ústavního soudu je doplnění těch právních norem a principů, které tvoří závazná referenční hlediska pro Ústavní soud, tj. takových, které jsou obsaženy v ústavním pořádku České republiky, nejde-li samozřejmě o změny odporující limitům stanoveným čl. 9 odst. 2 Ústavy, tj. nejde-li o změny podstatných náležitostí demokratického právního státu.“

,,V případě placení poplatku za hospitalizaci se tak evidentně nemůže jednat o bezplatnou zdravotní péči či zdravotní pomůcky ve smyslu čl. 31 Listiny, ale o souběžně poskytované jiné související služby. Jinak by – dovedeno ad absurdum – čl. 31 Listiny měl zakládat nárok na bezplatné ubytování či pohostinské služby i mimo lékařská zařízení a bez ohledu na to, zda jsou či nejsou poskytovány v souvislosti se zdravotní péčí či nikoliv. Ústavní soud uzavřel, že předmětnou část návrhu (na zrušení § 16 odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění) by v situaci, kdy by nebyla napadána i z důvodu nekonformity legislativního procesu, posoudil jako návrh zjevně neopodstatněn“.

Ústavní soud proto podrobil předmětné ustanovení v jeho aktuální podobě znovu testu racionality, tuto metodiku v obdobných případech již standardně používá [kromě nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08 a v něm citovaného nálezu sp. zn. Pl. ÚS 83/06 ze dne 12. 3. 2008 (N 55/48 SbNU 629; 116/2008 Sb.) například ještě nález sp. zn. Pl. ÚS 54/10 ze dne 24. 4. 2012 (č. 186/2012 Sb.)]. Test reflektuje na jedné straně nutnost respektovat poměrně rozsáhlou diskreci zákonodárce a současně na straně druhé potřebu vyloučit jeho případné excesy. Skládá se ze čtyř kroků. Prvním krokem je vymezení smyslu a podstaty sociálního práva podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod, tedy jeho esenciálního obsahu. Za esenciální obsah označil Ústavní soud zakotvení obligatorního systému veřejného zdravotního pojištění, kdy vybírá prostředky od jednotlivých plátců a na principu solidarity je přerozděluje a umožňuje jejich čerpání potřebným. Druhým krokem hodnotí, zda se zákon nedotýká samotné existence sociálního práva nebo skutečné realizace jeho esenciálního obsahu.  Ve třetím kroku posuzoval, zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl, tedy zda není svévolným zásadním snížením celkového standardu základních práv a posledním čtvrtým krokem zkoumal, zda zákonný prostředek použitý k jeho dosažení je rozumný (racionální), byť nikoliv nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší. Pokud jde o prvé tři kroky testu, lze odkázat na závěry obsažené v odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08; k třetímu kolu testu je upřesněno a konkretizováno, že sledovaný cíl, a to vyvést z režimu úhrad z veřejného zdravotního pojištění ty služby, které s vlastním poskytováním zdravotní péče nemají co společného, je legitimní. Stran rozumnosti napadené právní úpravy však dospěl Ústavní soud z důvodů níže uvedených k závěrům odlišným.

 Z toho rezultuje prvá ústavněprávní výhrada Ústavního soudu. Zakotvená povinnost nijak nediferencuje případy, kdy je pobyt na lůžku pouze běžnou součástí léčby, se zdravotní službou pouze související, v krajním případě nahraditelnou pobytem mimo zdravotnické zařízení, jakkoliv by to nebylo praktické a pro pacienta optimální řešení, a kdy jde již o nutnou součást vlastního medicínského výkonu. Těžko lze akceptovat, že během hospitalizace na jednotce intenzivní péče je pacientovi poskytována „hotelová služba“. V těchto případech se již povinnost hradit poplatek dostává do rozporu s dikcí čl. 31 Listiny. Hospitalizace, která je zdravotní péčí v užším smyslu, hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, musí být poskytnuta bezplatně, neboť k ní pro pacienta neexistuje žádná jiná alternativa.

 Dalším faktorem, který způsobuje ústavněprávní deficit, je absence limitů u této platby. Zákon o veřejném zdravotním pojištění povinnost ukládá plošně, musí jej platit i osoby výdělečně nečinné včetně skupin sociálně slabých a ohrožených, dětí, osob zdravotně postižených apod. Stejně tak není povinnost platit poplatek ohraničena časově, pacient jej tedy má hradit v plné výši bez ohledu na délku hospitalizace. Kombinace těchto faktorů může vyvolat finančně neúnosnou situaci nejen u výše jmenovaných kategorií pacientů. Každopádně popírá podstatu solidarity v čerpání zdravotní péče. Opatřením účinně zmírňujícím dopady předmětné povinnosti není osvobození od poplatku těch pojištěnců, kteří se prokáží rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o poskytované dávce. Zde je předpokládána aktivita spojená s vyřizováním a obstaráváním úřední listiny, kterou lze právě od osob poplatkem sociálně ohrožených těžko žádat.

Jak bylo řečeno, ústavní deficit navýšení poplatku je shledán právě v jeho nedostatečné diferenciaci a plošné aplikaci v kombinaci s absencí jakýchkoli limitů. Ustanovení § 16a odst. 1 písm. f) zákona o veřejném zdravotním pojištění se tak staví do rozporu s čl. 31 Listiny, jakož i s čl. 3 odst. 1 Listiny garantujícím základní práva všem bez rozdílu majetku. Ústavní soud proto přistoupil k jeho zrušení. Současně byla stanovena legisvakanční lhůta do konce roku 2013, neboť poplatek za lůžkovou péči je aktuálně nikoliv nevýznamným příjmem poskytovatelů zdravotních služeb a jeho okamžitý výpadek by je bezdůvodně a nespravedlivě ekonomicky postihl. Zákonodárci je tímto vytvořen časový prostor, aby mohl nastavit parametry platby v intencích tohoto nálezu.[14]

Závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2003 sp. zn. Pl. ÚS 14/02 a ze dne 13. 6. 1995 poukázaly na funkci regulačních poplatků, která vedle lepšího, kvalitnějšího fungování poskytovatelů zdravotních služeb, přispívala ke zkvalitňování personálního i technického zázemí a celkové úrovně prostředí. Ústavní soud se zabýval v obou nálezech pojmy bezplatnosti, kdy neměl za prokázané, že uhrazením poplatku pojištěnec přímo a výlučně si uhradil zamyšlenou zdravotní péči. Podstatu práva na bezplatnou péči vyslovil Ústavní soud v nálezu následovně: ,,Má-li se veřejné zdravotní pojištění přibližovat evropskému standardu, bylo by patrně třeba, aby zákon jednoznačně a srozumitelně vymezil možnosti soukromé platby pojištěncům, patrně podobně, jako je tomu ve vyspělých evropských státech, Německu, Švýcarsku, aj.“[15]

Z tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví ČR[16] přinesly regulační poplatky úsporu v prvním roce po jejich zavedení ve výši 10 miliard korun, z nichž 5 miliard bylo vybráno na regulačních poplatcích a 5 miliard představovalo úsporu uvnitř systému, které zdravotní pojišťovna využila k financování moderní špičkové léčby. Shora uvedená úspora umožnila zpřístupnit dříve nedostupnou a nákladnou léčbu pro vážně nemocné, zvýšení dostupnosti účinné a moderní léčby ve specializovaných centrech, zvýšení počtu operačních výkonů, zkrácení čekacích lhůt, navýšení financování zdravotnické záchranné služby a rozšíření výjezdových stanovišť. Primární účel dle ministerstva zdravotnictví byl zcela naplněn, neboť počet návštěv u poskytovatelů zdravotních služeb poklesl, např. počet návštěv na pohotovosti poklesl o 36%, ve specializovaných v centrech bylo léčeno o 40% více pacientů a také v oblasti spotřeby léků se snížily výdaje na levné léky, např. aspirin. Ministerstvo zdravotnictví poukazuje na souvislost regulačních poplatků a ochranného limitu, který chrání chronicky nemocné a pacienty, kteří trpí více onemocněními. Ministerstvo zdravotnictví ČR považuje za základní přínosy regulačních poplatků zpřístupnění dříve omezené dostupné a nákladné péče pro vážné nemocné, zvýšení dostupnosti účinné a moderní léčby ve specializovaných centrech, zvýšení počtů výkonů, zkrácení dlouhých čekacích lhůt, navýšení financování zdravotnické záchranné služby a rozšíření počtu výjezdových stanovišť, nezneužívání lékařské služby první pomoci a konečně zvýšení dostupnosti péče a komfortu pro pacienty.

V období od roku 2007-2012 docházelo k nárůstům celkové sumy úhrad veřejného zdravotního pojištění. Celkové náklady zdravotních pojišťoven na zdravotní péči se do roku 2012 zvýšily o 23,8 % a dosáhly téměř 230 mil. Kč. Podle Českého statistického úřadu (dále ,,ČSÚ“) přesáhlo v období do roku 2008-2011 inkaso regulačních poplatků ve zdravotnictví každoročně 5 mld. Kč. Funkci regulační dosáhly především poplatky u návštěv na pohotovosti a u počtu receptů na léčivé přípravky (na spotřebu léků neměly vliv). V roce 2012 se celkový počet ošetřovacích dnů v nemocnicích snížil oproti roku 2011 o 1,2% na 15 093 267 dnů. Od roku 2007 se počty ošetřovacích dnů v nemocnicích snižovaly,  s výjimkou roku 2009, kdy došlo k nepatrnému nárůstu 0,1%, a celkový pokles počtu ošetřovacích dnů v nemocnicích oproti roku 2007 činil 10,3%. Po zavedení regulačních poplatků v roce 2008 se počet ošetřovacích dnů v nemocnicích snížil o 4,4% oproti roku 2007. V roce 2007 bylo v České republice 192 nemocnic s 63 662 lůžky a v roce 2012 celkem 188 nemocnice s 58 832 lůžky. Dopad vlivu regulačních poplatků lze z toho pohledu pokládat spíše za mírný. V ostatních zařízeních lůžkové péče (LDN, léčebny, psychiatrické nemocnice, rehabilitační ústavy, ozdravovny) byl zaznamenán pokles počtu ošetřovacích dnů od roku 2007, který jednak souvisel se zavedením regulačních poplatků, ale také se změnou struktury  a počtu poskytovatelů zdravotních služeb. V lázeňských léčebnách byly zpoplatněny pobyty v rámci komplexní lázeňská péče hrazené z veřejného zdravotního pojišťění. Na pokles ošetřovacích dnů měla především výrazný vliv úsporná opatření systému veřejného zdravotního pojištění, než-li jen zavedení regulačních poplatků. V roce 2008 došlo k poklesu ošetřovacích dnů, nicméně v letech 2009 a 2010 byl pokles dorovnán zpět na úroveň dosažené v roce 2007. Celkový počet ošetřovacích dnů u poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče včetně lázeňské péče se v roce 2012 snížil celkově o 3,1%, za období od roku 2007 se jednalo o celkové snížení 10,1%. Zavedení regulačních poplatků u poskytovatelů lůžkové péče v roce 2008 bylo pouze jedním z dalších faktorů v dlouhodobém procesu snižování počtu lůžek a následně ošetřovacích dnů.

Se zavedením regulačních poplatků ve výši 90 Kč došlo poklesu počtu ošetření za využití pohotovostní služby pro dospělé o 41,1% oproti roku 2007. Počty ošetření za využití pohotovostní služby pro děti a dorost poklesly ve stejném období o 25%, za využití pohotovostní služby v oboru zubního lékařství poklesly o 36,7%.  V roce 2012 počty ošetření za využití pohotovostní služby pro dospělé byly o 45 % nižší než v roce 2007, počty ošetření za využití pohotovostní služby pro děti a dorost byly o 20,6 % nižší, počty ošetření za využití pohotovostní služby v oboru zubního lékařství narostly za celé období do roku 2012 na 107,3 % počtu roku 2007.

Celkový počty ošetření u poskytovatelů ambulantní péče (bez pohotovostních služeb) v roce 2008 poklesly o 17 % oproti roku 2007. Do roku 2012 došlo k růstu počtu ošetření na celkový počet 115.455 tis., tj. 89,6 % roku 2007. Počty ošetření u poskytovatelů v oboru zubního lékařství (bez pohotovostních služeb) se v období  2007-2012 pohybovaly nad 19 miliónů ošetření ročně a snížily se celkově o 4,8 % oproti roku 2007. U poskytovatelů v oboru zubního lékařství se zavedením regulačních poplatků od roku 2008 nebyl zaznamenán výrazný pokles, a je srovnatelný s poklesem návštěv u jiných poskytovatelů ambulantní péče.

Počet receptů celkem i počet receptů k tíži veřejného zdravotního pojištění v roce 2012 se nijak neliší od počtů v roce 2008 po zavedení regulačních poplatků.  Celková spotřeba léků ve finančním vyjádření v letech 2009-2012 je spíše stabilní a pohybuje se kolem 58 mld. Kč. Spotřeba léků vyjádřená definovanými denními dávkami ve stejném období mírně stoupla.[17]

Ze zdroje Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (,,VZP ČR“) uvádím objem vybraných poplatků a doplatků v roce 2013 u pojištěnců VZP ČR, viz tabulka č. 1.[18]

Typ v tis. Kč %
regulační poplatky za recept  (30 Kč) 1 086 219 23,80
regulační poplatky za vyšetření u lékaře (30 Kč) 892 898 19,57
regulační poplatky za pobyt v LZZ (100 Kč) 1 242 653 27,23
regulační poplatky za pohotovostní služby (90 Kč) 101 734 2,23
mezisoučet za poplatky 3 323 504 72,83
započitatelné doplatky za léky 1 239 706 27,17
Celkem 4 563 210 100,00

Tabulka č. 1: Objem vybraných poplatků a doplatků u pojištěnců VZP ČR v roce 2013

V tabulce č. 1 jsou uvedeny údaje odpovídající produkčním hodnotám za období leden – prosinec roku 2013. Pojištěnci v roce 2013 hradili třicetikorunový regulační poplatek, stokorunový regulační poplatek a devadesátikorunový regulační poplatek. Stokorunové a devadesátikorunové regulační poplatky se do limitu nezapočítávají. Částku, která překročila stanovený limit, zdravotní pojišťovna pojištěnci uhradila.

V případě nezavedení regulačních poplatků by si udržení financování zdravotních služeb vyžadovalo jiné zdroje. Do této situace se nyní financování zdravotních služeb dostává  a je třeba tyto jiné zdroje dodat v souvislosti s postupným rušením regulačních poplatků. Zrušením regulačních poplatků u poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče je třeba nahradit výpadek finančních zdrojů planoucích z regulačních poplatků jinými náhradními finančními zdroji. Mám za to, že ekonomické údaje svědčí spíše pro zdroj financování zdravotních služeb a nikoli pro regulační funkci poplatků.

Zákon č. 109/2014 Sb., kterým se vedle zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, mění zákon č. 48/1997., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve smyslu kompenzace výpadku regulačního poplatku ve výši 100 Kč za lůžkovou péči. S účinností od 1. července 2014 je zdravotní pojišťovna povinna poskytnout smluvnímu poskytovateli zdravotních služeb kompenzaci, úhradu ve výši 100 Kč za každý den, ve kterém byla v období od 1. ledna do 31.12.2014 poskytnuta lůžková péče jejímu pojištěnci, a to za každého takého pojištěnce. Přičemž den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování lůžkové péče, a den, ve kterém bylo poskytování lůžkové péče ukončeno, počítá jako jeden den. Zdravotní pojišťovna kompenzaci vypočte z údajů o poskytnuté lůžkové péči vykázaných poskytovatelem zdravotních služeb do 31. března 2015 a uznaných zdravotní pojišťovnou. Zdravotní pojišťovna poskytne kompenzaci formou měsíčních záloh s následným vyúčtováním. Základ zálohy tvoří jednu dvanáctinu z úhrnu regulačních poplatků za lůžkovou péči, které byl poskytovatel zdravotních služeb povinen v roce 2013 vybrat a vykázat zdravotní pojišťovně. V měsíci červenci 2014 měla být uhrazena poskytovateli zdravotních služeb kompenzace ve výši sedminásobku základu zálohy, a to nejpozději do 31. července. Měsíční zálohy na měsíce srpen až prosinec 2014 zdravotní pojišťovna uhradí poskytovateli zdravotních služeb ve výši základu zálohy nejpozději k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Vyúčtování měsíčních záloh a vypočtené kompenzace zdravotní pojišťovna provede do 30. června 2015.

Regulační poplatky od samotného počátku jejich zavedení čelí neustále kritice a s každou novou vládou změnám a opakovanému posouzení jejích podstaty i výše. Tomuto trendu se nevymyká ani současná vláda, od níž se očekávaly změny v oblasti regulačních poplatků; buď úplné zrušení regulačních poplatků, a nebo ponechání povinnosti hradit regulační poplatek pouze za poskytování zdravotních služeb pohotovostní služby ve výši 90  Kč. Shora uvedené vyplývá i z koaliční smlouvy[19], v níž se uvádí zrušení poplatků ve výši 30 Kč u praktických lékařů, specialistů i v lékárnách. Ponechání poplatku ve výši 90 Kč za pohotovostní služby bez ohledu na způsob dopravy k poskytovateli zdravotních služeb. Nebude se obnovovat poplatek za hospitalizaci. Výpadek, který vznikne poskytovatelům v návaznosti se změnami v oblasti regulačních poplatků, bude kompenzován zdravotními pojišťovnami po navýšení zdrojů ze státního rozpočtu.

Shora avízované se naplnilo. Vláda České republiky dne 2. 7. 2014 schválila návrh zákona, kterým se mění zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který se týká změn v oblasti regulačních poplatků. Návrh zákona ruší regulační poplatky ve zdravotnictví výjimkou 90 Kč poplatku za využití pohotovostní služby. Pacienti nebudou muset hradit 30 Kč za návštěvu u poskytovatele ambulantní péče a regulační poplatek u poskytovatele lékárenské péče od ledna  příštího roku.  Důvodem zrušení regulačního poplatku ve výši 30 Kč je odstranění bariéry v přístupu ke zdravotním službám. Výpadky v příjmech plynoucích z regulačních poplatků budou poskytovatelům zdravotních služeb kompenzovány díky již prosazenému zvýšení plateb za státní pojištěnce, které přinese do systému veřejného zdravotního pojištění kolem 4 miliard korun ročně, a také úhradovou vyhláškou.  Ustanovení zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejném zdravotním pojištění, které se týká vyměřovacího základu pro pojistné hrazené státem novelizoval zákon č. 109/2004 Sb. Od 1. 7. 2014 je do systému veřejného zdravotního pojištění odváděno za státní pojištěnce pojistné ve výši 845 Kč, o 58 Kč více než v období do 1.7.2014. Na základě této novelizace se zvýšil vyměřovací základ pro platbu pojistného na částku 6 259 Kč.  Pojištěnců, za které platí pojistné stát, má Všeobecná zdravotní pojišťovna přes 3,5 milionu z celkových 6 milionu pojištěnců.

Vláda předložila návrh poslanecké sněmovně dne 3. 7. 2014.[20] První čtení návrhu zákona proběhlo dne 17.7.2014 na 12. schůzi. Výbor pro zdravotnictví projednal návrh zákona a vydal dne 11.9. 2014 usnesení s pozměňovacími návrhy.[21] Projednávání usnesení je navrženo na den 16. 9. 2014. Návrh prošel obecnou rozpravou i podrobnou rozpravou dne 18.9.2014.[22] 3. čtení v Poslanecké sněmovně proběhlo  dne 26.9.2014 2 na 17. schůzi. Návrh zákona byl schválen usnesením č. 439.[23]

S účinností od 1. ledna 2015 byly zrušeny regulační poplatky ve výši 30 Kč. O tom, zda se jedná o krok správným směrem ukáže čas. Dnes lze spíše předpokládat, že zrušení regulačního poplatku přinese ,,jojo“ efekt v tzv. navýšení návštěv ambulantní péče, narušení u mnohých poskytovatelů zavedeného objednacího systému, snížení časového limitu pro konzultaci, snížení kvality poskytované péče a navýšení indukované péče. Na druhou stranu šest let ,,regulace“ chování pojištěnců v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb je poměrně dlouhá doba pro nastavení pevného základu ,,regulace“ do budoucna. Ovšem s jistotou lze říct, že finanční příjem (zdroj) ve formě regulačních poplatků bude mnohým poskytovatelům zdravotních služeb chybět a v budoucnu bude muset být nahrazen jinými příjmy (zdroji).

JUDr. Jana Konečná
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity

________________

[1] Autorka se pojmům ,,cena“ , ,,poplatek“  vyhýbá, neboť ani jeden z pojmů nevystihuje zcela přesně význam regulačního poplatku.

[2] Podle zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

[3] Zdravotní služby jsou definovány v ust. § 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.

[4] Státní orgány, orgány samosprávy, orgány veřejnoprávních korporací.

[5] Nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2003 sp. zn.  Pl. ÚS 14/02 a ze dne 13.6.1995 sp. zn. Pl.ÚS 25/94, jež se zabývaly pojmem bezplatnosti.

[6] Podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, se zdravotnickým zařízením rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb.

[7] Vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami.

[8] Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a obrech certifikovaných kurzů, ve znění pozdějších předpisů.

[9] Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů.

[10] Infekční onemocnění, izolace, karanténní opatření  a další opatření k ochraně  veřejného zdraví jsou definována v ust. § 2  a násl. zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

[11] Hmotná nouze je definována  ust. § 2  zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Pro účely posuzování stavu hmotné nouze se příjmy a sociální a majetkové poměry osoby, která žádá o dávku, posuzují společně s příjmy a sociálními a majetkovými poměry dalších osob podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.

[12]  Hospitalizací se rozumí doba zpravidla delší než 24 hodin, po kterou je pacientovi přijatému na lůžko ve zdravotnickém zařízení poskytovatele lůžkové péče poskytována lůžková péče.

[13] Počet balení je omezen vyhláškou č. 54/2008 Sb. o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech používání lékařských předpisů.

[14] Nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2013 sp. zn.  Pl, ÚS 14/02 ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení části věty druhé ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy „ani v souvislosti s poskytnutím této péče“ (nález byl vyhlášen pod č. 207/2003 Sb.).

[15] Nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2013 sp. zn.  Pl, ÚS 36/11 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

[16] Sršeň, V., Tisková zpráva Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 11.3.2009, dostupná www.mzcr.cz.

[17] ÚZIS ČR, Aktuální informace č. 40/2013.

[18] VZP, Výroční zpráva VZP ČR, 2013

[19] Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím Ano 2011 a KDU-ČL na volební období 2013-2017, která vymezuje prioritní programové oblasti nové vlády.

[20] Návrh zákona rozeslán  poslancům jako sněmovní tisk 260/0 dne 3.7.2014. předseda sněmovny projednání zákon doporučil dne 10.7.2014. určil zpravodaje Doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc., a navrhl přikázat k projednání Výboru pro zdravotnictví.

[21] Usnesení Výboru pro zdravotnictví,  č. 45 ze dne 4. 9. 2014 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon  č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění  a o změně a doplnění souvisejících  zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tisk 260/1.

[22] Podané pozměňovací návrhy zpracovány jako tisk 260/2, který byl rozeslán dne 19.9.2014.

[23] Sněmovní tisk č. 260, novela zákon ač. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Zdroje :

  1. Koaliční smlouva mezi ČSSD,  hnutím Ano 2011 a KDU-ČL na volební období 2013-2017. Vláda ČR[online] [cit. 2014-09-15]. Dostupná z www: <http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/koalicni_smlouva.pdf>.
  2. Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky). In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  3. Nález pléna Ústavního soudu ze dne 20.5.2008 Pl. ÚS 1/08. In. ASPI [právní informační systém].  [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  4. Nález pléna Ústavního soudu ze dne 20.6.2013 Pl. ÚS 36/11. In. ASPI [právní informační systém].  [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  5. POPOVIČ, Ivan. Spotřeba zdravotnických služeb v letech 2007 aţ 2012. In Aktuální informace č. 40/2013, ÚZIS ČR[online]. Praha : ÚZIS ČR, 2013-09-17 [cit. 2014-09-19]. Dostupné z www: <http://www.uzis.cz/rychle-informace/spotreba-zdravotnickych-sluzeb-letech-2007-2012>.
  6. Sršeň, V., Tisková zpráva Ministerstva zdravotnictví ČR ze dne 11.3.2009. MZ ČR [online] [cit. 2014-09-15]. Dostupná  z www: <http://www.mzcr.cz/dokumenty/tiskova-zprava-regulacni-poplatky-prinesly-celkovou-usporu-miliard-korun-ktera-se-investovala-do-drive-omezene-dostupne-a-nakladne-lecby-vazne-nemocnych_1259_868_1.html>.
  7. Vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  8. Vyhláška č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a obrech certifikovaných kurzů, ve znění pozdějších předpisů. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.1.2015].
  9. Vyhláška č. 54/2008 Sb., o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech používání lékařských předpisů. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  10. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  11. Zákon č. 280/1992 Sb., zákon o resortních, oborových, podnikových a dalších pojišťovnách. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  12. Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  13. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  14. Zákon č. 551/1991 Sb., zákon o Všeobecné zdravotní pojišťovně. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  15. Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecném zdravotním pojištění. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 5.1.2015].
  16. Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.1.2015].
  17. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. In. ASPI [právní informační systém]. [online]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7.1.2015].
Posted in finanční právo, ostatní obory.